Spotřeba vody a tepla jsou prakticky nejvyššími náklady na bydlení každé domácnosti (vynecháme-li nájemné nebo příspěvky do fondu oprav). Na českém trhu se stále více zákazníků z tohoto důvodu kloní k přesnějším měřidlům spotřeby vody a tepla. Správné náměry jednotlivých měřidel jsou základem. Ale zde to nekončí. Zde to začíná. 

     Dle našich zkušeností dochází v mnohých bytových a nebytových objektech k nesprávnému způsobu rozúčtování nákladů spotřeby vody a tepla mezi konečné spotřebitele. Tuto informaci jsme získali především od našich klinetů, kteří k nám přešli od konkurence. Naše společnost se intenzivně věnuje vstupní analýze objektu a snaží se o vytvoření co nejspravedlivějšího a nejpřesnějšího rozúčtovacího modelu pro konkrétní objekt. V následujících řádcích se obecně pokusíme popsat celý proces rozúčtování v naší režii.

Vstupní informace - data o objektu

     Pro správné a přesné rozúčtování nákladů je nezbytná znalost určitých údajů. Níže naleznete jejich specifikaci s vysvětlením častých chyb a jejich následků.

Podlahová plocha jednotky

     Podlahovou plochou jednotky se rozumí celková podlahová plocha bez balkonů a lodžií. Podlahová plocha jednotky se především používá pro výpočet podílu konkrétní jednotky na celkových nákladech ohřev TUV. Dle podlahové plochy se vypočítává základní složka nákladů na ohřev TUV (činí dle aktuální legislativy činí základní složka nákladů 30 % z celkového nákladu na ohřev TUV). Přesná definice podlahové plochy je obsažena ve vyhlášce 372/2001 Sb. v par §5 odstavci d).

     U podlahových ploch jsme v mnoha objektech zjistili výrazné nepřesnosti. Je to dáno tím, že v minulosti objekt někdo špatně zaměřil a dřívější chyba se stále opakuje. Proto doporučujeme vlastníků a správcům objektů zvážit přeměření jednotek, nejsou-li si na 100 % jisti tím, že aktuálně používaná výměra podlahové plochy je správná.

     Jako zhotovitel rozúčtování vždy trváme na tom, aby objednatel stanovil výměry jednotek, které budou námi následně použity pro rozúčtování nákladů. K uvedenému schválení by mělo dojít vždy pravomocným orgánem (členská schůze BD, shromáždění vlastníků SVJ atp.). V praxi jde o to, že například výměry uvedené v prohlášení vlastníka objektu nebo v nájemních smlouvách družstevních bytů neodpovídají skutečnosti. Objednatel musí rozhodnout, zda budou pro rozúčtování nákladů použity výměry například dle prohlášení vlastníka, nebo výměry fyzicky zaměřené. Nutnost vybrat samozřejmě platí jen tehdy, když se výměry uvedené v oficiálních dokumentech liší od reality.

Započitatelná podlahová plocha

     Započitatelná podlahová plocha jednotky je podlahová plocha upravená koeficienty podle vyhlášky 372/2001 Sb. v par §5 odstavci e) - příloha 1A. Započitatelná podlahová plocha je důležitá pro rozdělení nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele. Podle započitatatelné plochy se rozděluje základní složka nákladů na vytápění.

Identifikační údaje

     Základními identifikačními údaji jsou: číslo jednotky, podlaží jednotky, uživatel jednotky a případně speciální variabilní symbol jednotky, který je běžně používán při komunikaci týkající se jednotky.

Doplňkové informace

     Důležité jsou také doplňkové informace, používané především pro stanovení parametrů pro rozúčtování spotřební složky nákladů na vytápění. Jde především i detailní informace o poloze místností. Hraje zde vliv přilehlé světové strany (sever) a poloha místnosti v rámci objektu (rohové místnosti, místnosti nad nevytápěným sklepem, místnosti pod střechou atp.). Na základě zjištěných informací o poloze místnosti v rámci objektu se stanoví koeficienty pro přepočet náměrů měřidel. Při použití indikátorů topných nákladů je také nezbytné stanovit výkony otopných těles a jejich typy. Podle pokynů výrobců indikátorů jsou stanovovány koeficienty Kc, které řeší prostup tepla z otopného tělesa do konkrétního typu indikátoru.

Rozdělení spotřeby tepla objektu na vytápění a ohřev TUV

    Teplo dodané do objektu se vždy musí rozdělit na složku využívanou pro ohřev teplé vody (TUV) a pro vytápění. Mnohdy má dodavatel tepla v objektu instalována měřidla, která umožní oddělenou fakturaci nákladů na vytápění a ohřev vody. Pak je vše jednodušší. Když ale v rámci objektu nejou nainstalována měřidla pro rozdělení nákladů na spotřebu tepla pro ohřev TUV a pro vytápění, rozdělí se celkový náklad poměrem 60 % na vytápění a 40 % na ohřev TUV. Toto poměrové rozdělení dle našich analýzy vede k nepřesnostem v rozúčtování nákladů a proto doporučujeme vždy raději instalovat měřidla tepla pro ohřev TUV. Pak je náklad na teplo spravedlivě rozdělen.

Rozúčtování nákladů spotřeby tepelné energie mezi konečné spotřebitele

     Náklady na tepelnou energii na vytápění se vždy rozdělí na základní a spotřební složku a to v poměru 50 / 50 nebo 60 / 40 (spotřební / základní složka). U objektů s osazenými indikátory topných nákladů by měl být zvolen poměr 50 / 50. U objektů s kalorimetry nebo teplotními sensory se doporučuje spíše poměr 60 / 40.

     Část nákladů připadající na základní složku nákladů na tepelnou energii se rozpočítává mezi spotřebitele poměrem podle "započitatelné podlahové plochy".